V úžasu nad přírodou a zvířecími přáteli, 7. část z 8

Teď, tento boj mezi pozitivním a negativním není jako zápas v ringu nebo boxerské utkání. Bojujeme s pomocí vnitřní duchovní síly, poznání, moudrosti a také soucitem s lidstvem a všemi bytostmi. To je náš cíl v boji. Nebojujeme jen pro zábavu, ani proto, abychom byli slavní, milovaní nebo uctívaní. Čím jsem starší, tím se cítím moudřejší; cítím to hlouběji, hlouběji ve svém srdci, a jsem ještě odhodlanější bojovat za to, co je správné, a zachraňuji duše před utrpením v peklech a jakýchkoli jiných nižších světech. A právě tato motivace mě neustále pohání vpřed a vzhůru. […]

Víš, tady nemluvíme o fyzické síle. Mluvíme o duchovní síle, o síle pocházející od BOHA, od Zdroje veškerého Stvoření, od Zdroje veškeré Lásky, veškerého Života a veškeré bezpodmínečné oběti pro dobrou věc – za účelem záchrany pokorných, slabých a nevědomých. Narodili se s Boží Láskou a Moudrostí, ale byli jim zavázány oči a svázány ruce i nohy, a přitom byli hozeni do moře, aby plavali. Představte si, jak bezmocná může být jakákoli bytost.“ Takže i kdybych umírala nebo byla starší než teď, budu za ně i nadále bojovat a zvítězím. Tak se teď cítím.

Kdysi jsem měla také otázku na BOHA, a to tuto: Zeptala jsem se BOHA: „Proč mi dnes dáváš vědět tolik věcí ve srovnání s dobou, kdy jsem byla mladší? Proč jsi mi to nedal vědět, když jsem byla mladší, abych mohla odvést mnohem lepší práci?“ Víte, co mi na to BŮH odpověděl? Řekl: „Teď jsi zralá. Jsi jako zralé ovoce. Být to v době, kdy jsi byla mnohem mladší, byla bys jako kyselé ovoce, nepoživatelné a možná dokonce bez užitku. Teď jsi zralá. Jsi dobrá. Nyní se v Tobě nahromadila ještě větší síla. Nyní v Tobě dozrála větší Moudrost – více odvahy, více odhodlání vykonávat Svou práci navzdory všem nebezpečím, překážkám a všem nepříjemnostem, kterým čelíš. Nebo možná i stárnoucí tělo Ti také způsobuje méně pohodlí než dříve. Ale máš více síly, protože je to jako když podnikáte. Čím déle podnikáte, pokud jste moudří a dobří a úspěšní, tím více vyděláte, a nashromáždíte více bohatství. To se nedá zvládnout najednou ani za krátkou dobu, když jste ještě mladí. Čím více času totiž máte, tím více bohatství nashromáždíte. Je to přesně jako když čím déle zůstáváš na této planetě, tím větší spřízněnost můžeš mít s více bytostmi, a tím více dokonce čerpáš veškerou Svou duchovní sílu a neporazitelnou moc. Proto Ti teď sděluji tolik věcí, a ne když jsi byla mladší. To nebyl ten správný čas. Teď je ten správný čas.“

To jsem opravdu pochopila. A děkuji BOHU, že mě vždy učí, ať už tiše nebo otevřeně, že mě bezpodmínečně miluje, a chrání mě každou nanosekundu mého života. A čerpám sílu z BOHA, ze své vlastní duchovní banky, neustále, z Nebe dolů na Zemi. Chce to čas. Nejsme v Nebi. Takže i kdybych chtěla shromáždit veškerou svou sílu, musí to nějakou dobu trvat. Kousek po kousku, kousek po kousku – nelze čerpat veškerou duchovní sílu celou najednou. V tomto systému Vesmíru to není možné. A navíc by fyzické tělo nedokázalo vydržet tak obrovské, neuvěřitelné množství duchovní síly uvnitř mě, pocházející z mého Vyššího Já a z BOŽÍHO Požehnání. To všechno jsem opravdu pochopila a už jsem na NĚHO/NI neměla žádné další otázky.

„A co ty? Co si o tom myslíš? Co si o tom myslíš, Di? Můžeš mi to říct? Poslouchám, slečno Di. Krásná slečno Di, poslouchám. Popřemýšlej o tom a řekni mi to. Ano?“ „Světový mír se blíží a Vy se stanete Hrdinou lidu a budete uctívána.“ „No, děkuji. Děkuji, slečno Di, za tvůj kompliment, a/nebo je to snad předpověď? Je to předpověď? Ano? Děkuji, děkuji. To jsem slyšela mnohokrát, mnohokrát, znovu a znovu, dokonce i od našeho Nejmocnějšího BOHA SAMOTNÉHO, MAPA, mého Rodiče, našich Rodičů, našich jediných Rodičů. Ale nikdy mě to nijak zvlášť nezasáhlo.

Byla bych prostě nesmírně šťastná, kdyby mír skutečně přišel, konečně, aby osvobodil všechny lidi a všechny bytosti od s tím spojené bolesti a utrpení, nevýslovného utrpení, a dalšího budoucího utrpení v pekle, pokud nepřestanou válčit. Ale být uctívána a nazývána hrdinkou, tím si nejsem jistá. Víš proč? Protože ne každý ví, co dělám. Mohla bych mluvit o tom a onom a o tom, co dělám pro mír, ale jak by mi vůbec uvěřili? Pokud mě alespoň nějak nepomlouvají, nekritizují a neprávem neviní ze lži, už za to jsem BOHU vděčná. Ale i když to dělají, stále za ně bojuji, protože nemohu snést pohled na to, jak trpí v pekle. Vím, jaké to je.

Mnoho lidí ve stavu blízkém smrti sestoupilo do pekla a vrátilo se zpět a vyprávělo nám tolik hrozných věcí. Peklo existuje. I moji vlastní takzvaní žáci šli se mnou do pekla, například, aby zachránili své přátele, příbuzné nebo členy rodiny. Ale někdy také šli sami, a já jsem jim dala něco jako – v duchovním světě, ne ve fyzickém světě – dostali ode mě jakousi speciální vstupenku, aby se mohli bezpečně vydat dolů a zachránit své přátele, rodinu z předchozího života nebo z tohoto života, i když si je nepamatují jako příbuzné či přátele kvůli odlišnému vzhledu v nové reinkarnaci nebo kvůli jiným příbuzným, přátelům a jiným rodinám. Někteří si vzpomínají, jiní ne, protože v pekle příliš hořeli. Všichni jsou vyhořelí, moc si toho nepamatují. A to dokonce i z těch mírnějších pekel. Představ si ta těžká pekla, kde se trestá nepřetržitě celý den i celou noc. Nedokážou ani na nic pomyslet. Nepamatují si BOHA, nepamatují si Pána Ježíše, nepamatují si žádné Jméno Buddhy.

Drahá Nejsoucitnější Mistryně, je mi sedm let. Odpoledne 7. září 2024 jsem měl během meditace následující vnitřní vizi: Byl jsem v Nebi, a Mistryně mě povolala, abych sestoupil dolů do pekla a zachránil lidi. Mistryně nakreslila křížem kruh; poté se objevilo lotosové schodiště, po kterém jsem sestoupil a vstoupil do pekla zvaného „Peklo hmyzího deště“ (což znamená, že se v něm nacházejí včely, komáři, mouchy a termiti; tento hmyz požírá maso lidí ve vězení, pijí jejich krev, a dokonce jim ožírají kosti).

Poté jsem šel do jiného vězení zvaného „Peklo deště ostrých drápů“, kde ostré drápy zvířat byly tak četné jako déšť. Probodávaly díry do těl lidí, což jim způsobovalo, že krváceli, trpěli a umírali. Poté jsem se ocitl v „Pekle deště slonoviny a buvolích rohů“. Z nebe neustále padaly ostré rohy, které probodávaly těla lidí. Ti křičeli v agónii, a toto trestání se opakovalo znovu a znovu. Pokračoval jsem do „Pekla deště železných hadů“. Železní hadi se zavrtávali do těl lidí, poté se vyplazili ven přes jejich konečky prstů, a vnikali jim do nosů a uší, čímž způsobovali nepopsatelnou bolest. Poté jsem šel do „Pekla deště mečů a čepelí“. Lidé, kteří na Zemi páchají zlé skutky, jako je zabíjení zvířecích lidí a jejich smažení či pečení, jsou v pekle trestáni stejným způsobem. A existuje ještě mnoho dalších pekel atd.

V tu chvíli jsem vytáhl lotosový vak, který mi Mistryně dala, než jsem sestoupil do pekla. Shromáždil jsem do vaku všechny lidi v pekle – tolik lidí, že se vak stal obrovským. Poté jsem vzlétl a podal ho Mistryni. Viděl jsem, že ti lidé [kteří z vaku vylezli] poklekli před Mistryní, káli se a slíbili, že už nikdy nebudou jíst maso zvířecích lidí. Zavázali se, že se stanou vegany, budou duchovně praktikovat a konat dobré skutky. Poté Mistryně vykonala zázrak, stvořila mnoho nových těl, do nichž jejich duše vstoupily, a poslala je zpět na Zemi, aby duchovně praktikovali.

Prosím všechny, aby co nejdříve přešli na veganskou stravu a duchovně praktikovali. Do pekla jsem sestoupil již mnohokrát – existuje nespočet pekel. V pekle nejste jen vy; tam dole jsou také vaše rodiny a blízcí. Prosím, žádám vás, přestaňte jíst naše zvířecí přátele. I ONI JSOU LIDÉ, NE JÍDLO. Žák Hữu Nghĩa z Âu Lạc (Vietnamu)

Atd.

I v tomto životě, kdy jsou lidé ještě naživu, nepamatují si toho moc o BOHU nebo o Buddhovi, Pánu Ježíši, Svatých a Mudrcích. Tento život, už se mi tenhle svět nelíbí, za všechno musíte platit utrpením.

A ty, viděla jsi někdy peklo, slečno Di? Jsi slečna, nebo paní? Slečna, ano, mladá a krásná. Cože? Ano. Kéž bych mohla být mladá a krásná jako ty. Ale vlastně mi to nevadí. Moc mi nezáleží na tom, jak vypadám. Takže o sebe moc dobře nepečuji, jen to nejnutnější. Byla jsi v pekle? Ne, díky BOHU. Ale víš, jak peklo vypadá? Ano? Jak to víš? Och, protože to můžete vidět zevnitř. Páni. Máš hluboký vhled. Musela jsi hodně duchovně praktikovat ať už v minulém životě, nebo i v tomto, že? Och, opravdu? To je skvělé.

Jaké je peklo? Můžeš mi říct, jak jsi ho viděla? Hrozné? Samozřejmě! Vždyť jsem to říkala. Proto tak tvrdě pracuji. I když říkáš, že už jsem příliš stará, ale co na tom záleží, jestli jsi stará nebo mladá, pokud dokážeš dělat svou práci. Na tom záleží, že? Slečno Di, jsi velmi zajímavá bytost. Jsem opravdu ráda, že tě znám. Dnes jsi mě překvapila, protože jsem nevěděla, že světluška dokáže mluvit tak jasně a moudře a v dokonalé angličtině.

Photo Caption: „Oslavované přicházejícími dobami zralosti“

Stáhnout fotografii